Black z Maňovic aneb Řízek

Jmenuji se Řízek... Je to vskutku zvláštní jméno, ale velmi originální a podtrhující plně mou osobnost. Black je mé šlechtické jméno ...ale na něj si moc nepotrpím.

Narodil jsem se 21. dubna 2009 spolu s devíti sourozenci na krásné samotě v Maňovicích, v hájovně. Mám teda ještě tři ségry - fenečky a šest brášků. Díky bráškům mám perfektní start do hravého a zápasnického života. Vzhledem k častým společným zápasnickým tréninkům mě jen tak něco nebo někdo nerozhází ani nezastraší. Pravda je, že mám zatím trochu problémy s metrovým plyšovým medvědem a jednou nabubřelou sisálovou ovcí, ale to se brzy vyřeší... Moje máma Rebeca je moc krásná a šikovná, ale díky novým pánečkům se mi ani moc nestýská. Zdědil jsem po ní lásku ke koupání. Musím na sebe prozradit, že k smrti rád aportuji. Cokoli a kdekoli a kdykoli.. Zatím je moje nejmilejší hračka pískací zelený míček. Už jsem se naučil pár povelů - umím si sednout a dát pac. Taky už chodím na vodítku. Ale jen mezi námi - dělám to jen, když chci, aby si páníčkové nemysleli, že to se mnou budou mít úplně jednoduché. Taky zbožňuju vodu. To je moje druhá láska. Víte proč druhá?  No přeci až po pravidelném krmení...

Zlomový okamžik v mém životě nastal 27. června, kdy si pro mě přijeli moji noví páníčkové. Jeden z nich si mě byl omrknout již dříve a vzhledem k tomu, že mi do ucha potom napsali nějaké číslo a páníček si se mnou nejdéle mazlil a hrál, asi si mě už vybral. Ale 27. června přijeli oba dva. Jak jsem je uviděl bylo mi to hned jasné. Všichni bráškové a ségry se na ně ve výběhu vrhli a oni hledali nejspíš mě. Všem totiž prohlíželi ty čísla v ouškách. Ale v tuhle chvíli jsem o nových páníčcích trošku zapochyboval. Já se totiž paničce okamžitě zakousnul do nohavice a tahal a tahal a tahal a upozorňoval na to, že nemusí hledat, že to jsem já a oni jsou jenom moji!!! Ale kdepak... Hledali a hledali a na moje ucho se podívali až na konec. Přitom to bylo tak jasný od začátku...

No a pak si mě konečně odvezli domů. Cestu autem jsem zvládl na jedničku (a to jsme ujeli přes 100 kilometrů!!!) - prostě jako každej správnej chlap mám vztah k autům. Doma to mám moc hezký. Starají se o mě jako o miminko, hrají si se mnou a mazlí. Dostal jsem spoustu hraček a dobré krmení. Berou mě sebou do lesa na houby a taky k rybníku a každý den podnikáme nějakou výpravu. Je to príma. Panička je se mnou celý den doma, má totiž prázdniny. Snad to takhle bude pořád. A páníček se mnou řádí a vyrábí mi krásný kotec na zahradě. Zatím teda nevím, proč...