Měsíc utekl jako voda
Za poslední měsíc jsem toho zažil tolik, že jsem ani neměl čas se ozvat... Pániček s paničkou takhle jednou večer se na mě pořád smutně koukali a koukali a hladili mě a balili si takový obrovský batohy a panička pekla řízky ... naprosto nećhápu, co je to za jídlo, ale jmenuje se to stejně jako já, což dodává tomu pokrmu na vážnosti. Ráno jsem se vzbudil a panička mě odvezla zase za tím protivkou Vildou, který se ne a ne kamarádit. Jenže k mému velkému překvapení mě pak celýho pořád hladila a pak se rozloučila a odjela beze mě!!!
Já jsem zůstal sám s Vildou a jeho páníčky.. Dalo to fušku, trvalo mi to asi dva dny přemlouvání, ale už jsme s Vildou kámoši. Což jsem moc rád. Jezdíme tam za ním často a hrajeme si. Týden bez páníčků mi utekl jako voda a ani se mi nestýskalo.. Možná trochu k ránu, tak jsem si trošku ochočil Vildovu paničku.. Chodili jsme každý den do lesa a s Vildou jsme běhali a koupali se a bylo to príma.
No a když si páničkové zase jednou takhle balili batohy... už mi to bylo jasné a tentokrát jsem strávil nějaký čas s kamarádkou Andynou. S tou je to príma, už se známe a dokonce jsme spolu spali v jednom pelíšku....Když se vrátili, slíbili mi, že už příště budu jezdit s nima... Myslí si, že jsem na cestování ještě moc malej... Jenže já jsem už pěkně vyrostl! Už mám čtrnáct kilo a to už teda nejsem žádný ufňukaný štěně!